Slovo faráře
Drazí bratři a sestry, milé děti, veškerý Boží lide farnosti vlašimské!
Všechny vás srdečně zdravím v době postní, v době mimořádných opatření v souvislosti s pandemií koronaviru.
Ani ti nejstarší pamětníci (a že máme pár farníků, kterým už do stovky moc let nechybí) nepamatují něco podobného v tak velikém, téměř celosvětovém rozsahu. Lidé nechodí do práce jako dřív, děti nechodí do školy, jsou zavřená divadla, kina atd. Ale co hůře, nekonají se pravidelná shromáždění věřících v našich chrámech neboť není možné se setkávat z důvodu přenosu nemoci.
Doba postní je dobou pokání, kdy máme revidovat svůj vztah ke Kristu, uvědomovat si vlastní hříšnost i pomíjivost lidského života na tomto světě. Běžně se v tomto čase konají křížové cesty, skutky sebezáporu, postní duchovní obnovy, důkladné zpovědi, kterými se připravujeme na oslavu Kristova Vzkříšení o Velikonocích.
Letos jsme přerušili společné křížové cesty v našich chrámech, zrušila se postní duchovní obnova, nebude zřejmě možné uskutečnit předvelikonoční zpovídání pro celý vikariát tak, jak jsme byli zvyklí v letech minulých. Mnoho věcí musíme nyní dělat úplně jinak, než jsme dělali až donedávna.
Člověk a zvláště ten starší, nerad mění své zvyklosti, způsob svého života. Vzpomeňme si, kolikrát jsme slyšeli či z vlastních úst vypustili ono: „ale tady to vždycky takhle bylo, tady se to tak vždycky dělalo“.
Ano, zvyk je železná košile, jak praví úsloví – ale nyní je vše zcela jinak. Přichází pro všechny těžké období, protože je zde něco, co tu ještě v takovém rozsahu nebylo, něco, co je v rozporu s našimi zvyklostmi.
Být křesťany, kteří se snaží žít evangelium, však obnáší pružně měnit smýšlení dle poznané Boží vůle. Připomeňme si Matku Boží a její „...staň se mi podle tvého slova...“ či sv. Josefa, který dokázal pohotově podřídit vůli svou poznané vůli Boží když „vzal dítě i jeho Matku k sobě“. A Ježíš se modlí k Otci „… ne má, ale tvá vůle se staň.“
Letošní postní doba je jistě dobou velmi náročnou, ale nabízí nám rozbíjení pout omezených zvykových pochodů. Ukazuje nám, že to co tady „vždycky bylo“ tu najednou není a v té samé podobě se třeba již ani nevrátí.
Máme jedinečnou příležitost prožít mimořádně náročný půst. Nemůžeme se najednou setkávat v kostelích, na faře, v besídce, při výuce náboženství, katechismu atd.
Jsme ale jako křesťané stále součástí Kristova mystického těla, můžeme a máme se modlit v rodinách, společně prostřednictvím internetu a televize, v soukromé modlitbě. Díky papežské dispenzi se křesťané účastní nedělní mše prostřednictvím monitorů, mohou přistupovat k duchovnímu sv. přijímání.
Karanténní opatření jsou nutná a jsou vyhodnocována jako účinná i když nám omezují naši svobodu a volný pohyb. Když nám přijdou jako dlouhá a těžká, podívejme se vždy na kříž. Náš Pán Ježíš Kristus na něm visí na probodených rukách a nohách. Svou svobodu nabídl za naši spásu, nemůže se pohnout jak by chtěl. Mysleme na Ježíše na kříži i v této těžké době. A současně mysleme na Jeho i naše vlastní vzkříšení!
My kněží jsme vám stále k dispozici individuálně ke svátosti smíření jako v časech obvyklých. Chodíme zaopatřovat, za platných zdravotních opatření pohřbíváme naše zemřelé.
Každý den sloužíme privátní mše sv. v našich kostelích či doma na stole dle zadaných intencí v intenčních knihách, takže vaše mešní úmysly jsou vysluhovány i když bez vás – farníků. Je to zvláštní pohled od oltáře do prázdného kostela – je možné, že takový pohled bude i o letošních velikonocích.
Při každodenní mši sv. v mementu i v osobní modlitbě prosím za každého z vás!
Boží požehnání, vše dobré a potřebné včetně daru zdraví vyprošuje a vám žehná
Váš P. Jaroslav
farář
Na Slavnost Zvěstování Páně 25. 3. 2020