Jdi na obsah Jdi na menu
 

Za tajemstvím vlašimského kostela...

4. 6. 2012

… se vydalo 1. června celkem 30 dětí vlašimské farnosti. Nebyla to žádná dlouhá túra, ale spíš netradiční prohlídka kostela sv. Jiljí ve Vlašimi v rámci Noci kostelů. Sešlo se 28 dětí ve věku 7–12 let a 4 mládežníci (14–19 let). Starší pomáhali v kuchyni nebo během programu pomáhali menším dětem.

Během pátečního odpoledne plnily ve dvojicích úkoly z pracovních listů, které se týkaly historie kostela, jeho vybavení, atributů jednotlivých vyobrazených světců, nebo poznávaly nafocené zajímavé detaily z kostela. Některé detaily opravdu nebylo snadné objevit. Také hledaly na lístečcích slova, z kterých pak skládali heslo Noci kostelů. Děti využily i vyráběcí zastavení, které nachystali na Noc kostelů manželé Klimešovi. Po splnění úkolů a zasloužené svačině následovala krátká katecheze jáhna Romana Fariona. Bylo to malé zamyšlení nad tím, že každý z nás je chrámem. Chrámem Ducha svatého. Děti si pak vystřihly malé kostelíčky, namalovaly do nich svíčku a napsaly své jméno.

Po katechezi a krátké hře následovala mše svatá, při které děti nesly v obětním průvodu každý svůj kostelíček. Ty se pak nalepily na plakát pro děti vedle mariánského oltáře.

Počasí nám příliš nepřálo, a tak se plánovaná večeře – buřty – nepekly na ohni, ale v troubě. (Buřty dodala paní Laloučková a byly výborné!)

Kolem osmé večer jsme vyrazili do parku hledat s dětmi indicie k heslu, které nám mělo otevřít truhlu s pokladem. Všechny indicie děti objevily a truhlu se podařilo otevřít. Završení večera pak bylo opět v kostele, při společné modlitbě u rozsvícených svíček, které se účastnil i pan vikář Konečný.

Děti pak ještě chvíli rejdily po zahradě a po desáté se začalo chystat spaní ve farní besídce. Vešli jsme se jen tak tak! Bylo ještě čtení na dobrou noc a pak už jen šuškání, které postupně utichalo. Ráno se po modlitbě a snídani sklízelo spaní a začali přicházet první rodičové a děti si postupně odváděli.

Překvapením bylo, že přišla i 2 nevěřící děvčata a program s námi bez problémů absolvovala až do samého konce. Přišly s tím, že v kostele nikdy nebyly a hlavně neví, jak vypadá pan farář a co dělá… Mezi děti zapadly a rychle se skamarádily.

Velký přínos celé akce bylo setkání dětí, které sice chodí na náboženství, ale na různé školy. Nebo se znají z kostela, ale tam také není příležitost ke hře, popovídání nebo společnému zážitku.

Na závěr bych moc chtěla poděkovat všem rodičům, kteří nám své děti svěřili, a maminkám, které nám poslaly buchty na snídani. (Největší úspěch sklidil medovník. Mňam!)

Velký dík patří Lence Farionové, která se starala o kuchyni a skoro z ní ani nevylezla! A pak spolu s Miluškou Martínkovou ještě uklidily besídku. No a pak nesmím zapomenout na kluky – Honzu Matějovského a Mirka Martínka. Honza chystal hru v parku s pokladem a Mirek připravil pracovní list a úkoly k němu. Zásluhy na celé akci měl i pan kostelník Matějovský, který, kdykoliv jsem s něčím přišla, ochotně vyhověl. No, a pak bylo moc dobře i to, že pan vikář osobně děti přivítal, na začátek i večer u svíček se s námi pomodlil a během večera se občas zastavil a s někým z dětí promluvil. Moc děkujeme, že toto setkání podpořil. Ale hlavně, jak naše babičky říkávaly: „Bez Božího požehnání marné lidské namáhání“. Takže: Bohu díky!

Jana Dufalová

 

Náhledy fotografií ze složky Za tajemstvím vlašimského kostela